World na Blog.cz

Čest to sou mý nový stránky!!!
PLs navštivte!

DIKY

Tento měsíc jsem měl narozeniny, rozhodoval se co si tak koupit.

Šel sem po městě nahlížel do výloh až jsem přišel ke květinářství a tam jsem vyděl bonsaj, takový malý stromeček.Hned jsem se podíval na stáří a na cenu.Bylo tam napsáno Kanadský Javor stáří 5 let a cena 600kč. Drahé řekl jsem si ale nadšení bylo větší než obava z krachu.

Vstoupil jsem tedy do obchodu a ptal se na ten javor, že byc si ho chtěl koupit. Prodavač mi odpověděl že mě musí upozornit že se o něj musím dostatečně starat koupit mu hnojivo a denně zalévat.

Koupil jsem si tedy malou bonsaj pytlík hnojiva a přípravek proti parazitům.A nakonec to stálo necelou tisícovku, s nevolý sem je odevzdal prodavači a šel domů.

Teď vím že sem udělal dobře a že se mi to vyplatilo, protože bonsai je velmi nádherná rostlina velmi se mi doma vyjímá. Doporučuji!!

P.S: Časem dodám i foto.

I.
Probudila jsem se a vím, že musím jít za ním. V duchu si představuji jeho klidnou tvář. Volá mě, přitahuje mě neuvěřitelnou silou, tak tichou a přitom tak ničivou. Je to jako by mě ta touha vidět ho probudila. A vlastně to asi tak je. Jen tak sedím na posteli a hledím před sebe do tmy. Musím ho vidět. Pouhý obraz v duchu mi nestačí. Zavírám pomalu oči a spíš pro sebe si říkám:jdu za tebou.

Mlaskavé zvuky na mokré silnici se rozléhají daleko, všude je ticho, nádherný posvátný klid. Jdu svižným krokem a už se nemohu dočkat až jej zas spatřím. Není to ani deset hodin co uběhlo od mé poslední návštěvy. Z mých myšlenek mě mírně vyvádí blikající světla pouličních lamp. Jsou to pravidelné intervaly, vytvářející tajemnou hru stínů. Zase se nechávám unášet vším možným jiným, jenom ne rozumem. Už dávno jsem ztratila sílu odporovat svému ,nejsem sto to nijak nazvat, snad divnému chtíči. Už je to blízko…..

Plížím se tiše kolem vrátnice a spícího hlídače, a obcházím celý areál až k nejzadnější části. Ale… psi už mě zpozorovali. Vůbec neštěkají, za to jim jsem velmi vděčná, několikrát už zbudili hlídače a pak mě málem našli. Ale už jsou zvyklí. Vždycky jim něco přinesu, krom toho můj pach znají od majitele.
Drátěnka je sice pevná, ale dá se v pohodě přelézt. Tedˇ už se jen tiše dostanu k hlavním dveřím a odemknu si náhradním klíčem. Bohužel je nad dveřmi světlo, proto po očku stále sleduji vrátnici. Bingo! Jdu dovnitř.

Jsem tady. Konečně jsem tady! Pomalu kráčím vstříc. Srdce mi silně buší do žeber, avšak ne ze strachu objevení a chycení. Už mě od něho dělí jen pár metrů. V mém těle se zvyšuje napětí. Nesnesitelná touha a očekávání toho, až se budou mé oči zase nabažit pohledem na jeho tvář. Čím jdu blíž, tím je mi větší zima. V márnici se nikdy nedá očekávat moc velké teplo.
Otevírám poslední dveře a přede mnou se objeví velká místnost se skříňkami, nemocničními vozíky a zásuvkami na mrtvoly.
Můj milý leží na vozíku uprostřed místnosti.
Je zabalen do vzduchotěsného pytle.
V šest hodin ho přivezli a proto je ještě tady a ne v boxu.
Srdce mi tluče o sto šest. Když jsem ho spatřila poprvé, cítila jsem něco podobného, ale teď je to mnohem silnější.
Už stojím přímo nad ním a hledím na něj. Zvedám ruce a ty se mi třesou.
Těžce rozepínám zip u fólie a naše oči se setkávají. Znovu po době, která mi připadala jako celá věčnost. Třesu se teď už po celém těle a doslova hltám jeho němou tvář. Leží tak tiše a klidně. Rysy má ztuhlé, jako celé tělo. Barva celého těla se shoduje s barvou pleti, až na podlitiny na krku, na levém boku a paži.
Je to ta nejnádhernější mrtvola, jakou jsem kdy viděla. Jeho tělo je vypracované, jako dílo antického sochaře. Na prsou má vytetované růže s velikými ostny. Skoro bodají pouhým pohledem, natož na dotek….
Ústa jsou mírně pootevřená a kolem dokola je rámují nafialovělé rty.
Oči hledí rozevřené do stropu, avšak občas se v nich mihne nepatrný stín, jako by se hnuly. Jsou tak magické, mystické, marně hledám slova. Jsou vodově šedomodré, kalné, avšak zdaleka ne tak ,jak to mívají starci. A zornice je uprostřed tak jasná a zúžená do větší tečky. Pod nimi a na víčkách se mu podlily černě krví, vypadá to, jak kdyby je měl namalované. Velice neobvyklé-i na mrtvolu. Nikdy dřív jsem to nikde neviděla.
Dále mu ebenově černé vlasy splývají na prostěradle. Sahají mu pod bradu.
První pohled mne uchvátil. Druhý uchvacuje ještě víc. Snažím se, aby se mi tento obrázek vryl do paměti co nejlépe. Nechci myslet na to, co s ním bude pak, ale na to, co bude teď.
Na kartě nemá jméno, ani nic kromě místa nálezu a smrti. Našli ho na hřbitově otráveného kyanidem.
Snad moc netrpěl, ale rány mluví za vše. Mám to ze stránky: http://www.horror.cz/hororove-povidky/clanek_mrtvola_982/

Zajímalo by mě co byste chtěli na blogu buď Mp3 - nebo- díly nějakého seriálu( nejlépe simpsonovi ty vám seženu určitě, ale může být i Ztraceni, Útěk z vězení nebo něco dalšího.)

V Evropě můžeme najít dva zástupce druhu Rattus. Rattus rattus se česky nazývá krysa. Díky mnohým praktikám se lidem podařilo krysy téměř vyhubit. V některých zemích se její jméno ocitlo i na červené listině ohrožených druhů zvířat.

Potkan oplývá latinským názvem Rattus norvegicus. Laboratorní potkani jsou přímými potomky těchto venkovních neřádů. Postupem času se díky laboratorním podmínkám a snahám některých laboratorních pracovníků potkaní vrhy obohatily o mnoho barevných variant, typových variant, stejně tak se pomalu utvářel charakter dnešních domácích mazlíčků.

Potkani se zbavili nežádoucích projevů chování a výsledkem je potkan, kterého si koupíme ve zverimexu nebo u domácího chovatele. I domácí chovatel záměrně kříží zvířata jemné povahy a pěkného zbarvení, aby získal zase o něco dokonalejšího a přítulnějšího neplechu.

Negativním přínosem laboratorních praktik je náchylnost k mnoha chorobám, také výskyt některých specificky potkaních nemocí, kterým jedinec z pravidla téměř vždy podléhá. Příkladem může být rakovina, plicní choroby aj. Důsledky domestikace se podepsaly i na délce života potkana. Zatímco potkani divocí se dožívají i kolem 7 let, potkan laboratorní se v ojedinělých případech dožije přes 3 roky věku. Nejvyšší úmrtnost je však okolo 2. roku života.

Přes všechny otázky, odpovědi a domněnky je jisté, že dnešní laboratorní potkan postrádá některé pudové nebo instinktové záležitosti jako je nedůvěra k podstrkovanému jídlu nebo zkouška jídla na slabších jedincích, nedůvěra k lidem aj. Přesto si i domácí potkaní miláčkové zanechávají ve svém seskupení přísnou hierarchickou skladbu dle sil a asertivity jedinců, křečkují si jídlo, snad na horší časy, a značkují si svoje teritorium.

Potkan chovaný doma už vám asi nedokáže vyčarovat díru do zdi. Kompenzuje to dírami ve všem ostatním, co ho právě baví. S největší pravděpodobností vám potkan nevyleze o patro výš k sousedům po omítce baráku, nedoroste vám do takové velikosti, jako to dokážou venku žijící potkani, a podobně bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Otázka potkan vs. voda je sporná. Zatímco venkovní potkan se vody nebojí a je navíc velmi dobrý plavec, ke všemu za své bydliště si vybral právě kanály, kde je vody a vlhka k požehnání, většina domácích potkanů pociťuje z vody trochu úzkost. Vezmeme-li ale v úvahu skutečnost, že se s vodou setká jen ve formě kapek z napaječky, není se čemu divit. Setkává-li se potkan od dětství s miskou vody, naučí se v ní koupat a vesele skotačit. Je potom na jeho nátuře a zvědavosti, zaplave-li si v nastražené misce s teplou vodou.

Domácí potkani jsou narozdíl od svých venkovních protějšků velmi náchylní na nachladnutí z průvanu nebo zimy, mají mnohdy nepřiměřené reakce na jídlo (průjem), zatímco venkovní druh sežere téměř všechno a všude. Trpí ovšem mnoha parazity a mnohdy i nemocemi přenosnými na člověka.

Pomineme-li to, že na potkana narazíme docela často, zatímco na krysu zrovna dvakrát často ne, jsou aktuální následující rozdíly:

Velikost - krysa je menší než potkan, má štíhlejší tělo a delší ocas. Potkan oplývá spíše robustnější stavbou těla.

Tělo - Krysa má špičatý čenich, uši má větší v poměru k hlavě než potkan, a narozdíl od potkana jsou uši téměř holé. Oči má větší.

Způsob života - Krysa si libuje v suchým místech, vody se docela děsí, ale plavat, jako většina zvířat, umí instinktivně. Můžeme ji najít na půdách nebo v suchých sklepních prostorách. Potkan záměrně navštěvuje vlhká nebo mokrá místa jako jsou kanály, nebo sklepy (zvláště se zeleninou :o) ).

Mláďata - Krysa obecně vrhne méně mláďat než potkan. Obecně se mluví asi o sedmi mláďatech na vrh. Potkan venku vrhá asi devět až dvacet mláďat, v domácích podmínkách může jít i o osmnáct mláďat na vrh.

Aktivita - Krysa i v domácích podmínkách zůstává aktivní převážně v noci. Domácí potkan se po čase mnohdy naučí, že v noci se má spát.

Snášenlivost - otázka na konec: Snese se potkan s krysou?
odpověď: Snese, výsledkem jsou krysopotkani v hojném počtu! :o)) (přesto radím nezkoušet)

Mufinky - to je zase nějaký ten import z Ameriky! Nemáme snad našich českých dobrot dost? Možná ano, ale tahle ňamka za vyzkoušení rozhodně stojí!